Adaptační program v naší škole:

Prvním předpokladem zahájení docházky dítěte do MŠ je zvládnutá základní sebeobsluha a seberegulace dítěte. To znamená, že dítě se nepočůrává, nepokakává a to ani doma, ani ve školce, je z domova vedeno k samostatnému utírání se na toaletě vlastní rukou s dopomocí dospělého, má snahu spolupracovat také na převlékání, umí smrkat. Tvrzení, že dítěti se „nehody“ stávají pouze ve školce na věci nic nemění. Další podmínkou je seberegulace dítěte – umí se přizpůsobit skupině dětí ve třídě tak, aby hrubě nenarušovalo činnosti ostatních dětí (řev, ignorování učitelky, ubližování dětem, neřízený pohyb). Pokud dítě základní sebeobsluhu a seberegulaci nezvládá, znamená to, že ještě nemá zvládnuto odloučení od matky a je třeba tuto fázi dokončit v rodině, nikoliv v MŠ.  Náplní činností v mateřské škole není přebírání rodičovské role, ale vzdělávání dítěte. (Pokud se dítěti stane v MŠ jednorázová nehoda, řešíme vše samozřejmě diskrétně a s vlídností, dítě má v šatně věci na převlečení. Také přirozené „zlobení“ dítěte není pro nás problémem, hranici únosnosti s ohledem na ostatní děti ve třídě však určují kvalifikované třídní učitelky).

Počáteční fáze:

Matka nebo otec přijde s dítětem do MŠ (pokud možno vždy ve stejnou dobu). Pár minut po vstupu do třídy se rodič s dítětem rozloučí, místnost opustí a zůstane na telefonu. Reakce dětí jsou měřítkem pro pokračování nebo přerušení tohoto pokusu o odloučení. Problematické odloučení trvá maximálně 2 hodiny. To platí i v případě, že dítě začne plakat, ale rychle a natrvalo se nechá utišit učitelem. Pokud dítě po odchodu rodiče působí rozrušeně, pláče a je k neutěšení, je třeba rodiče ihned přivolat.

Kratší doba adaptace:

V případě, že dítě zvládne první odloučení od rodiče bez problému, je možné přistoupit k dopolednímu pobytu dítěte ve školce včetně oběda. Tak je tomu například v případě, když dítě protestuje proti odchodu rodiče, avšak nechá se učitelem rychle utěšit a v dobré náladě si hraje. Rodič je však dosažitelný pro případ, že by dítě výjimečně potřebovalo jeho podporu.

Delší doba adaptace:

Tato nutnost nastává v případě, že dítě nezvládne krátké (cca dvouhodinové) odloučení od rodiče a pláče, je vyděšené, stále se ptá po rodičích a nedá se ničím zaujmout a rozptýlit. Teprve v případě, že dítě během dvou hodin odloučení nepláče a aspoň chvilkami si hraje či se o něco zajímá, je možné přistoupit k postupnému prodlužování odloučení dítěte od rodiče, podle individuálních potřeb a schopností každého dítěte, až do zvládnutí společného oběda. Rodič je však dosažitelný pro případ, že by jej dítě výjimečně potřebovalo. Při dlouhodobém přetrvávání potíží s adaptací a po konzultaci s pediatrem je doporučen pedagogem odklad docházky do MŠ.

Stabilizační fáze:

Během této fáze navštěvuje dítě MŠ pouze na dopolední pobyt včetně oběda. Tato fáze trvá tak dlouho, dokud dítě nezvládne dopolední pobyt bez pláče a stesku po rodičích.

Přechod na spaní:

Tato fáze nastává tehdy, když dítě zvládne dopolední pobyt v MŠ bez pláče a akceptuje učitele jako „bezpečnou základnu“, nechá se od něj uklidnit, hraje si a zapojuje se samostatně do činnosti s ostatními dětmi. V takovém případě je možné přistoupit k prvnímu pokusu o přespání dítěte v MŠ, kdy rodič dítě na tento krok dopředu připraví. Rodič je však dosažitelný pro případ, že by dítě výjimečně potřebovalo jeho podporu. Nejprve dítě zkouší spát ve školce maximálně dvakrát týdně, a to po dobu cca 2–3 týdny. Pokud dítě při prvním pokusu o spaní pláče a je k neutišení, je potřeba s dalším pokusem spaní několik dnů vyčkat.

Závěrečná fáze:

Pokud dítě zvládne bez problému spát dvakrát týdně, je možné zkusit třikrát týdně. Pokud bude i tento pokus úspěšný, může být pobyt se spaním postupně častější.

Adaptace je ukončena v případě, že se dítě cítí v MŠ bezpečně, nemá strach, je klidné, hraje si, zkouší nové činnosti a pokouší se navazovat kontakty s ostatními dětmi.